Devadesátky byly doba, kdy se zmrzlina dala koupit za pár korun. Školní bufet voněl po oplatkách a cukr byl základní potravinová skupina. Nikdo tehdy neřešil kalorie. Hlavní bylo, že to bylo sladké, barevné a naše. A jestli jste vyrostli v éře Walkmanů, Tamagoči a sbírání obalů od žvýkaček, pak vám následující výčet způsobí příjemný cukrový flashback.
Jesenka: tekuté zlato z tuby
Když se řekne „dětská droga 90. let“, nemluvíme o ničem jiném než o Jesence. Kondenzované mléko, které se dalo cucat rovnou z tuby. Šlo ho mazat na rohlík nebo tajně ujídat po lžičkách ze špajzu. Každý měl svůj styl. Někdo ji vymačkával pomalu jako pastu. Jiný ji stiskl celou a měl hotovo za pět vteřin. Jesenka byla univerzální: pro kávu, pro pečení, na nervy. Nebo prostě jen tak, pro radost.
Kofila: kofein pro děti, co si hrály na dospělé
Malá žlutá tyčinka s obalem, který zná každý. Kofila byla symbolem dospělosti. Proč? Protože káva! Jenže tahle kávová čokoládová kombinace chutnala tak dobře, že jsme ji milovali i bez šálku espressa. Když jste si ji koupili cestou ze školy, cítili jste se jako intelektuál z reklamy. Ve skutečnosti jste jen seděli na lavičce a olizovali si prsty od čokolády. Ale to nevadí. V devadesátkách to byl náš „latte moment“.
Lipo: bonbony, co lepily zuby i přátelství
Malé barevné Lipo bonbony byly symbolem dětské demokracie. Každý dostal hrst, každý si vybral barvu, každý měl lepkavé prsty. Chutnaly po citrusech, jablkách nebo prostě po „chemii a radosti“. Vysypat si Lipo do kapsy a chroupat ho o přestávce? To bylo znakem společenského statusu. A kdo měl celé balení? Ten se stal okamžitě nejoblíbenějším spolužákem.
Pedro: žvýkačka s duší kovboje
Červený obal, mexický klobouk, sladká chuť a bubliny větší než hlava. Pedro byla legenda. Ta žvýkačka, která zpočátku chutnala nebesky, ale po deseti minutách už jen jako guma na mazání. Jenže koho to zajímalo? Pedro měl v sobě nostalgii, obrázky k vystřihování a vůni dětství. A ta první bublina? Symbol svobody devadesátek.
Lékořice: sladkost, která rozdělovala národ
Buď jste ji milovali, nebo jste ji nenáviděli. Lékořice byla černá ovce mezi sladkostmi. Doslova. Voněla zvláštně, chutnala ještě zvláštněji, ale měla své věrné fanoušky. Ti tvrdili, že je „zdravá“ (což byla výmluva, aby si ji mohli koupit). A když jste ji nabízeli kamarádům, reakce byla vždy stejná: buď nadšené „jéé“, nebo znechucené „fuj!“. Ale právě tahle polarizace z ní dělá naprostou klasiku.
Sójové řezy: zdravá sladkost po česku
Když jste chtěli mlsat a přitom mít pocit, že děláte něco pro zdraví, sójový řez byl jasná volba. Na obalu psali „sojový“. Takže to přece muselo být zdravé, že? Tahle kombinace kakaa, cukru a trošky soji chutnala překvapivě skvěle. A přežila v regálech i do dnešních dnů. Řez, který vydržel všechno. I zapomenutý v aktovce do příštího týdne.
Tatranky: národní poklad mezi oplatkami
A nakonec Tatranky. Sladkost, kterou měl doma úplně každý. Cestovní svačina, dezert po obědě, odměna za jedničku. Křehké oplatky s krémem, které voněly po horách, i když jste je jedli na sídlišti. Tatranky měly duši. Jednoduché, poctivé a české. Ať už kakaové, oříškové nebo arašídové. Všechny chutnaly jako dětství bez starostí.
Retro sladkosti, které voní po dětství
Každý kousek Jesenky, každé Lipo, každé Pedro. To všechno jsou malé časové kapsle, které nás vrací do doby, kdy stačilo málo, abychom byli šťastní. Kapesné v mincích, obal schovaný do sbírky, první bublina, první čokoláda, první karamelová skvrna na tričku. Devadesátky byly sladké. A trochu ulepené. Ale hlavně opravdové.
Zdroje:
Nikol Kolomazníková – autorský text
https://zena-in.cz/clanek/retro-sladkosti-jake-dobroty-mlsaly-nase-babicky-a-zname-jsou-i-dnes
https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/7-retro-sladkosti-ktere-prezily-socialismus-milujeme-je-dodnes
https://magazin.aktualne.cz/retro-jidlo-a-potraviny-za-socialismu/r~22c2adf6771e11eeba5b0cc47ab5f122/v~sl:944dd4cce6db38103a995b78c1024777/
https://www.kupi.cz/magazin/clanek/24690-bonbony-retro
